Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokračujeme v zvestiach z poľského chrámu pravovernej metalovej temnoty. Táto je o tom, že v bangladéšskej Dháke od roku 2014 v zložení Mal’akh (basgitara), Impaler (bicie) a Krypthpoth (gitary a vokály) pôsobí teleso s názvom SERPENT SPELLS. Štvorskladbové EP „Mantras Within Ascending Fire“ je ich debutom a počujeme na ňom spolok, ktorý by v dnešnej dobe „exotickým“ pôvodom ohúril asi už len niekoho, kto podniká prvé nesmelé kroky na pôde extrémneho metalu, a preto stavia hlavne na hudbu.
Atmosféra úvodných tónov nás na chvíľu prenesie do atmosféry starého Bengálska a pri tónoch tradičnej indickej hudby v podvedomí zacítite možno aj vonné tyčinky. Tie však čoskoro vystrieda výrazný zápach síry a vyvalí sa na vás rozhodne nie beznádejná zmes death a black metalu raných 90. rokov. V rýchlych, naklepaných a temne zlostných pasážach dokonca počujem čosi ako ozvenu smrtiacich švédskych kultov typu GROTESQUE, v pomalších partoch a ponurých harmóniách si zase možno spomenúť na black metal tak, ako ho hrali NECROMANTIA či MYSTIFIER. Dobrý dojem robí hutný oldschoolový zvuk a prskajúci, jedovatý vokál. Rodnú krajinu SERPENT SPELLS by ste v ich hudbe hľadali márne, ale mám pocit, že by tam v tomto prípade bola navyše.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.